Čtvrtstoletí Ostravského koníka – turnaje s velkým renomé

Šachy jsou i zdrojem překvapení

Ostravský koník je mezinárodní šachový festival s pětadvacetiletou tradicí a zároveň je každoročně největší šachovou událostí na území Moravskoslezského kraje. Má renomé jednoho z nejsilnějších českých turnajů.

Do reprezentativních prostor ostravského Domu kultury letos přijeli šachisté z různých koutů naší republiky i ze zahraničí, aby od soboty 28. dubna do neděle 6. května změřili síly se svými soupeři. Stejně jako v loňském roce byla součástí turnaje akce Rapid tour Ostravský koník – série sedmi turnajů v městech a obcích Moravskoslezského kraje (v průběhu ledna až dubna).
Simultánní turné po městech a obcích Moravskoslezského kraje se pro mnohé šachové fanoušky stalo oblíbeným předkrmem ostravského festivalu. Letos sehrál partie proti regionálním šachistům i zájemcům z řad veřejnosti ostravský mezinárodní mistr Lukáš Klíma.
V hlavních festivalových turnajích (včetně prestižního otevřeného Mistrovství České republiky) se pak představily tři stovky šachových profesionálů i amatérů.
Vítězem se stal celkem překvapivě Svatopluk Svoboda, jenž byl až 18. nasazeným hráčem turnaje a potvrdil tak pravidlo, že když na Mistrovství České republiky nehraje David Navara, vítězství nemá jisté nikdo.

Silný příběh s šachy

Tradičním doplňkem ostravského šachového festivalu byly rovněž turnaje v holandských šachách, v bleskovém šachu i turnaj v rapid šachu pro děti – celkem pak bylo na festivalových akcích patnáct set účastníků. Jedním z nich byl i Drahomír Tyleček, senior z Ostravy, jenž se šachům věnuje od svých sedmi let. Říká, že šachy jsou postaveny na schopnostech, hře a boji.
„A jsou výborným učitelem moudrosti i statečnosti. Ve hře je třeba snášet prohry a dokázat znovu „povstat“. Vedle toho je taky dobře zažít pocit vítězství – to každého naučí mít respekt k životu i tzv. malých a slabých,“ doplňuje.
A může svá slova doložit nějakým příkladem ze života?
„Mohu – a silným. Muže ve věku šedesáti let postihla mozková příhoda a byl naprosto neschopen se o sebe postarat. Mám-li říci holou pravdu, dělal pod sebe, nenajedl se, nechodil a nemluvil. Lékaři mu zachránili život a v rehabilitačním ústavu pak dokázal naznačit jedinou touhu: hrát šachy. Ta hra v něm probudila k životu téměř mrtvé části mozku, ty probudily k životu jiné části těla… a stala se neuvěřitelná věc. Po šesti letech dosáhl téměř plné funkčnosti všeho, porazil mne v šachu, našel si přítelkyni, chodil na dlouhé procházky v přírodě a těší se životu dodnes. V požehnaném věku osmi desítek let,“ uzavírá Drahomír Tyleček.

(di)

Popisek: Ilustrační foto