Oáza uprostřed každodenního shonu

Většina našich seniorek má 80 až 90 let, i více, a naše nabídka zní – nezůstat sami, konstatují manželé Kutých

Spolek Elim vznikl v roce 1995 jako křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii. Zdejší klub seniorů se stejným názvem pak od roku 2000 vedou manželé Jaromír a Jarmila Kutých, které jsme pozvali k následujícímu rozhovoru.

Na úvod trocha statistiky: kolik lidí prošlo Elimem, kolik akcí jste zorganizovali a jaká ocenění jste dostali?

„Za dobu naší činnosti prošly klubem desítky lidí. Akcí bylo nejméně okolo tisíce. Přednášky, koncerty, poznávací zájezdy, ozdravné pobyty. Návštěvy různých podniků, přednášky na VŠB a spousta dalších zajímavých akcí. Ovšem o pochvalách za tyto aktivity si statistiku nevedeme…“

Co vás konkrétně inspirovalo k tomu, že jste si řekli: uděláme něco smysluplného a dlouhodobého pro seniory?

„Oba dva jsme křesťané, tedy věřící v živého Boha, stvořitele nebe i země i nás lidí, který přišel ve svém synu Pánu Ježíši Kristu zde na zem s nabídkou smíření a pokoje. Náš život na zemi má přesah do věčnosti. To věděl i slavný dramatik Wiliam Shakespeare, když napsal: „Smrt je začátkem, ale až té druhé kapitoly našeho života“. My sami jsme v seniorském věku, takže naší inspirací bylo předat něco z této víry druhým – především seniorům.“

Jak se Elim časem vyvíjel (spolu s vámi), co jste mu museli dát, a co to dalo vám?

„Většina seniorů vyrostla v ateistické společnosti, kde se tvrdilo, že Bůh neexistuje a to co píše Bible, jsou pohádky pro mentálně zaostalé lidi. Takže víra a Bible byly velkou neznámou. Když jsme práci v klubu seniorů Elim přebírali, věděli jsme, že – jako každé aktivitě – tomu budeme muset dát mimo jiné svůj volný čas. Navíc, většina seniorek je bez životního partnera a mnohdy nemá o koho se opřít a jak smysluplně využít vlastní čas. Naše nabídka tedy zní „nezůstat sami“. Sdílet se s druhými, se svými radostmi i starostmi.“

Bez spolupráce s dalšími lidmi by to určitě nešlo – komu byste ve vzpomínkách chtěli poděkovat (a za co konkrétního)?

„Komu poděkovat? To by byl obrovský výčet lidí. Konkrétně našemu sboru církve bratrské v Ostravě, za pronájem kavárny, kde jednotlivá setkání uskutečňujeme. Obzvláště pak panu ing. Jaroslavu Orawskému, emeritnímu kazateli církve bratrské, a dlouholetému předsedovi Elimu, za podporu a službu slovem na středečních setkáních. Oslavil už 85 let. Zároveň patří poděkování Magistrátu města Ostravy, za dotace pro činnost klubu. A následovat by musel výčet dalších spolupracovníků.“

Seniorský věk provázejí i různé handicapy – jak jste si s nimi v Elimu dokázali poradit? A můžete uvést příklady, kdy si lidé navzájem pomáhají?

„Většina našich seniorek má 80 až 90 let, i více. A tak na setkání do klubu je často přivážely jejich děti. Některé seniorky již žily v domovech pro seniory, kde jsme je mohli navštěvovat při příležitostech jejich narozenin, apod. V průběhu let nám již zemřelo 62 seniorek. V současnosti se v klubu schází 20 až 30 seniorů.

A můžeme přidat příběh: když jsme byli na poznávacím zájezdu v Polsku v Krakowě, tak se nám devadesátiletá seniorka Jiřinka Hrabovská ztratila. Ani po usilovném hledání několika dvojic se nepodařilo Jiřinku najít. Tak se jedna manželská dvojice nabídla, že zůstane celou noc a bude hledat. Potom jsme v mobilním telefonu našli snímek Jiřinky, který jsme poslali na policejní stanici. Mezitím Jiřinka potkala policistu, do kterého se „zavěsila“ a on jí doprovodil na stanici, kde už měli její obrázek. Tak jsme si Jiřinku vyzvedli jako „ztracenou a opět nalezenou“. A po třech hodinách zpoždění, jsme odjížděli zpět do Ostravy…“

Které vzory, v souvislosti s Elimem, vás nejvíce oslovily?

„Samotný název klubu seniorů Elim je odvozen od biblické oázy, kterou Izraelité našli při putování pouští, takže jde o místo, kde byly čisté prameny vod s palmami. Naše setkávání jsou tedy oázou uprostřed každodenního shonu. I čtenáře Seniortipu zveme, ať si k nám přijdou odpočinout a nabrat nových sil.“

(di)

V Elimu panuje neustále přátelská a srdečná atmosféra

O náš senior klub Elim a jeho pestrý program se neúnavně už mnoho let starají manželé Jaromír a Jarmila Kutých. Prostřednictvím diapozitivů na přednáškách jsme zhlédli řadu turistických tras, památečních míst a krásných zahrad u nás i v zahraničí. Rovněž každý zájezd byl profesionálně připraven, i s ohledem na seniorky, které potřebují při chůzi hůlky, francouzské hole, nebo chodítka. Například na Lysou Horu s námi jela i žena na vozíku.

Pod taktovkou manželů Kutých jsme navštívili spousty zajímavých míst, nicméně k nejhezčím vzpomínkám patří prodloužené víkendy v malém podhorském hotelu KAM v Malenovicích pod Ivančenou. Také jsme navštívili lázně Luhačovice, obdivovali páva v zahradách v Kroměříži, prošli jsme výrobu medové Marlenky, byli jsme na tvarůžky v Lošticích a viděli mnoho krásných zámků. Za zmínku stojí také fakt, že jsme se všude setkali se vstřícným a ochotným personálem.

Ostatně, v Elimu panuje neustále přátelská a srdečná atmosféra. Mimo jiné i díky manželům Targošovým, kteří pomáhají jak se zajišťováním občerstvení v naší klubové kavárně, tak i s dopravou těch členek, kterým se těžce chodí – a to vlastním autem. Ale jak už jsme napsali, hlavní a dlouholetá péče o náš klub a jeho program leží na bedrech manželů Kutých – proto je navrhujeme na ocenění v projektu Rekordy handicapovaných hrdinů.

Za kolektiv klubu seniorů Elim

Helena Bednaříková