Kategorie Pečující v handicapu, vítěz: Marie Čalkovská
Pečuje již téměř 20 let o těžce zdravotně postiženého syna na vozíku. Po celou tuto dobu se snaží, aby syn mohl kvalitně studovat, sportovat a žít běžným životem, jako každý jiný chlapec jeho věku. Mnohokrát si ověřila, že chceme-li něčeho dosáhnout, nesmíme se vzdávat a je třeba to zkoušet stále znovu. Svoje aktivní působení v Unii pečujících vnímá tak, že pomáhá nejen sobě a synovi, ale i všem současným i budoucím pečujícím. Paní Marie Čalkovská je velká bojovnice a jejím krédem je:
Co Tě nezabije, to Tě posílí!
Užít si i naplno i vzácné střípky běžného života
Rády bychom nominovaly v kategorii Pečujících paní Marii Čalkovskou. Svou dobrovolnickou činností v Unii pečujících pomáhá velkému okruhu lidí. Zároveň jsou pro nás obrovskou motivací úspěchy jejího syna Erika, za které v mnohém vděčí právě své pečující mamince. Celý život hledala cesty k pokrokům ve vývoji syna.
Erik se Marii narodil v roce 1999 ve 27. týdnu těhotenství. Porodní údaje byly pouhých 1200 g a 36 cm. Marie začala s Erikem dennodenně opakovaně cvičit Vojtovu metodu. Přesto se diagnóze DMO triparéza s výrazným postižením dolních končetin nevyhnuli. Erik je odkázán na invalidní vozík. Přesto se jeho máma snažila dopřát mu všemožný rozvoj. Pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty, zejména v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Erik byl v péči ortopedických a rehabilitačních kapacit prof. Koláře a Doc. Schejbalové, podstoupil několik ortopedických operací v Motole.
Od roku a půl navštěvoval rehabilitační stacionář v Brně. Navzdory předsudkům okolí, odborníků i laiků, se podařilo na základě doporučení SPC Brno Hlinky Erika integrovat s asistentem v běžné základní škole v místě bydliště. Do školy nastoupil dokonce bez odkladu školního vzdělávání. Přestože mu byl v 10 letech diagnostikován Aspergerův syndrom, dokončil nejen základní školu, ale maturitou i střední školu Gemini v Brně. Studoval jazykovou školu. Po pár měsících práce v neziskovém sektoru nastoupil na filosofickou
fakultu, kde dosud úspěšně studuje.
Ve volném čase sportuje – závodně plave za SK Kontakt Brno, jezdí na hipoterapie a jezdíval na kole. S úspěchem se zúčastňoval počítačových soutěží v Jedličkově ústavu v Praze. Získal dokonce i 1. místo.
Přes časovou náročnost péče se Marie snažila dovzdělávat jako pracovník v sociálních službách a pedagogický asistent. Své vzdělání a zkušenosti uplatnila i pracovně. V posledních letech se věnovala studiu jazyků a průběžně se účastní vzdělávacích seminářů pro pečující.
Posledních 6 let dobrovolnicky pomáhá v neziskových organizacích – v Unii pečujících, Klára pomáhá a Modrá beruška. Čtyři roky je dokonce členkou představenstva Unie pečujících. V Unii zastává funkci pokladníka, stará se o nábor nových členů z řad pečujících, prezentuje činnost Unie na sociálních sítích, organizuje fotosoutěže a fotovýstavy zachycující život pečujících. Obstarává jednu z poradenských linek pro pečující, které byly důležité zejména v době restriktivních opatření proti šíření covidu, tedy v době, která velmi ztížila život pečujících.
Nejvíce jí vděčíme za pořádání společných setkávání neformálních pečujících v Café Práh v Brně, arteterapeutických dílen pro pečující a rozdělování potravinové banky pro pečující.
O své poznatky a zkušenosti se snaží podělit s ostatními pečujícími. Jejich příběh je pro mnohé motivací, že se nesmíme vzdát. Ale také inspirací, že se máme snažit naplno užít i vzácné střípky běžného života.
Hana Svobodová
za skupinu pečujících
Marie Čalkovská: „Můj syn je těžce postižený, je na vozíku, k tomu autista a život s ním mě naučil radovat se ze života, i když je náročný – žít ze dne na den a užívat si ho, neřešit hlouposti, ani hloupé lidi kolem ;)“
