Nejzlatější medailista je tichý, skromný a statečný

Chvíli poté, co Ester Ledecká vybojovala své druhé zlato, přichází šéf českých olympioniků Jiří Kejval k profesoru Pavlu Kolářovi. Položí mu ruku na rameno, obrátí se k ostatním a řekne: „Tohle je náš nejzlatější medailista ze všech. Protože za každou z těch medailí vidím otisky Pavla – létě i v zimě. Bez něj bychom odtud možná odjížděli s prázdnou.“

Profesor Pavel Kolář má tichý hlas a skromné vystupování „Tohle je především Esteřina chvíle,“ nechává se slyšet. Byl to však on, koho požádali Ledečtí o pomoc, když její bolesti zad (především plotýnky) překročily na minulých hrách v Soči únosnou mez. Už tehdy vlastně začala cesta k triumfům Ester v Pchjongčchangu.
„Její problémy nevznikly jednorázově,“ vysvětluje Pavel Kolář. „Způsobil je stereotyp, který používala při jízdě na snowboardu, a částečně i způsob posilování, jaký měla.“
V tomto případě se ujal role jak fyzioterapeuta, tak částečně i psychologa. Mladé olympioničce sdělil: „Náprava bude vyžadovat čas a trpělivost. Nezměníme to jednorázově.“
Naučil Ester Ledeckou speciální cviky na zlepšení stavu jejích zad, ale zároveň ji upozorňoval: „Není to jen o těch cvicích. Je nutné přeučit se v mozku, že nejde pouze o vycvičení břišního a zádových svalů, ale o předělání souhry více svalů.“
Šlo o pětiměsíční proces. Po něm se stav Ester Ledecké výrazně zlepšil. „Vůle, s jakou o to usilovala, byla obdivuhodná,“ ocenil profesor Kolář. „Kdyby své stereotypy nezměnila, ohrozilo by to pokračování její kariéry. Takže když teď Ester vidím se zlatem, je to pro mě obrovská satisfakce.“
Ester Ledecká se tak stala dalším dílkem do mozaiky klientů z řad českých sportovních hvězd, jimž pětapadesátiletý fyzioterapeut pomohl k úspěchům.
Až do 40 let například udržoval v kondici tělo trojnásobného olympijského šampiona Jana Železného, dával dohromady i nemocnou Kateřinu Neumannovou. A v Londýně 2012 zažil snad nejpamátnější příběh, když se stal spasitelem veslařky Mirky Knapkové, která se s natrženým mezižeberním svalem a fixátorem lopatky ocitla na hraně odstoupení z olympijských bojů. Za pomoci fyzikální terapie, laseru i akupunktury Pavel Kolář nachystal tělo skifařky do závodu. A následovala úchvatná jízda start – cíl za olympijským titulem. „Těch zážitků mám spoustu, ale ten s Ester patří mezi nejsilnější,“ podotýká.
Rovněž Martině Sáblíkové se snažil během her v Pchjongčchangu pomoci. Při práci na bolavých zádech rychlobruslařky si věhlasný fyzioterapeut vzpomněl právě na trable Ester Ledecké v Soči.
„Ani u Martiny nejde o věc, která by vznikla včera,“ konstatuje. „Když kapka pořád kape na jedno místo, tak vám vykape díru i do betonu a najednou se objeví problém. Musíme nyní cvičením zpětně ovlivnit ty síly, které tu díru způsobily. Na což neexistují injekce ani operace.“

Pavel Kolář
se narodil v roce 1963 v Praze. V letech 1983–1987 studoval obor rehabilitace na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Už v době studia se orientoval na obor kineziologie (věda zabývající se pohybem). Roku 1987 získal titul PeaDr. a roku 1997 se stal docentem Karlovy univerzity. Jeho habilitační práce měla téma „Senzomotorická diagnostika u bolestí zad a kořenových syndromů L5 a S1“. V roce 2012 byl jmenován profesorem Karlovy univerzity.
Profesor Kolář je světově uznávaný fyzioterapeut, zakladatel diagnostického a terapeutického konceptu „Dynamická neuromuskulární stabilizace“ (DNS). Tento koncept je určen zejména pro fyzioterapii, ale také pro příbuzné medicínské obory. Základem konceptu jsou elementární principy lidské motoriky, které jsou ukazatelem stavu centrální nervové soustavy. Proto i prostým pozorováním pohybového chování jedince lze určit stupeň vyzrálosti centrální nervové soustavy a přesnosti řízení pohybů. Zásadní ale je, že zpětná vazba ovlivňuje centrální nervovou soustavu a trvaleji upravuje pohybové vzorce z ní vycházející. Díky těmto postupům lze pohybovou úroveň jedince nejen diagnostikovat, ale i velmi cíleně a dlouhodobě ovlivňovat a optimalizovat.

Bechtěrevova nemoc
(chronické zánětlivé onemocnění páteřních obratlů) se projevila u Pavla Koláře v 18 letech. Světoznámý fyzioterapeut ji však nepovažuje za problém, který by mu zásadně zasahoval do života. Za jeho postojem je velká statečnost. Také jeho životní filozofie, že tělo a duše jsou jeden celek, mu pomáhá nejen při zdolávání nemoci, ale je i hlavní myšlenkou jeho práce. Bolesti, které Bechtěrevovu chorobu provázejí, lze umlčet léky. Docent Kolář má však metodu jinou: ukazuje v praxi, že bolest lze vědomě zvládat a ovlivňovat pomocí psychiky.