Adolfina Tačová
Adolfina Tačová: Eliška dostala zlatou medaili in memoriam
Deset let nepřetržitě závodila Adolfina Tačová v gymnastickém trikotu se lvíčkem na prsou a spolu s Evou Bosákovou i Věrou Čáslavskou tvořily základ tehdejšího olympijského družstva.
„Mým vzorem v padesátých letech byla sportovní gymnastka Eva Bosáková a Ája Vrzáňová, krasobruslařka. Učila jsem se od nejlepších, aniž by mě do toho někdo nutil. Tehdy, kdo chtěl do reprezentace, musel uspět na mistrovství Československé republiky. Tenkrát bylo v Bratislavě a skončilo tak, že první byla Eva Bosáková, druhá Věra Čáslavská a třetí já. Tím jsem si otevřela cestu do reprezentačního družstva na mistrovství světa v Moskvě (1958). Tam jsme získaly stříbrnou medaili. O rok později jsem se v Ostravě stala mistryní Československé republiky ve sportovní gymnastice žen. Měla jsem velké štěstí, byla v domácím prostředí a cítila jsem se „nabitá“. Na to pak navázaly olympijské medaile a šlo to dál a dál.“
U těch olympijských medailí se na chvíli zastavme…
„Z dlouhé řady závodů doma i v cizině byly největším úspěchem mé kariéry ve sportovní gymnastice dvě olympiády a zisk dvou stříbrných medailí v družstvech. Konkrétně to byla olympiáda v Římě (1960) a v Tokiu (1964). Pocit, který jsem při předávání medailí měla, byl úžasný, navzájem jsme si tam i pobrečely. Když si uvědomíte, že naše vlajka jde nahoru a celý svět se klaní – to sladké mrazení se mi dodnes vrací při každém ceremoniálu. Jednoduše řečeno, když se stojí na bedně, já mám husí kůži. A k tomu ještě připočtěte, že Japonci nás zbožňovali, zejména tedy Věru Čáslavskou.“
Vzpomínáte na „zlato pro Elišku“?
„Jak by ne, je to smutný a zároveň ojedinělý příběh. Už v letadle na londýnskou olympiádu v roce 1948 se Elišce Misálkové udělalo špatně, ale vypadalo to jen na chřipku. Další vyšetření však ukázala, že jde o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou. Na poslední chvíli ji zaskočila Věra Růžičková a celé družstvo bylo přesvědčené, že když vyhrají, vyhraje i Eliška. Nestalo se. Eliška zemřela v londýnské nemocnici a při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou. Eliška Misáková, jako jediný sportovec v dějinách olympijských her, dostala čestnou zlatou medaili in memoriam.“
Od roku 2006 je Adolfina Tačová členkou regionálního klubu olympioniků (kde se schází i se zmíněnou Věrou Růžičkovou, která žije v Brně). Do roku 2011 učila akrobacii na ostravské konzervatoři. A kromě titulu Sportovní legenda Ostravy jí patří i Cena hejtmana Moravskoslezského kraje za přístup k mládeži a propagaci sportu.
Popisek: Adolfina Tačová (vpravo) s přítelkyní, malířkou Olgou Bubeníkovou. Foto Josef Zajíc