Prof. Jindřich Štreit: Problém je zapotřebí zviditelnit

Nefotí celebrity, erotiku ani módu. O to více se však zabývá sociálními tématy, která ho ve fotografii i ve filmu proslavila po celém světě. Jindřich Štreit patří mezi nejvýznamnější české fotografy.
Věnuje se především fotograficko-sociálním projekteům, jež se mimo jiné týkají drogově závislých, starých, nebo handicapovaných lidí.

„Já pracuji v cyklech, a když si vyberu téma, tak nevidím, neslyším,“ říká světoznámý fotograf. „Námět dlouho promýšlím, a pokud už znám prostředí, mohu pracovat s pravděpodobnostmi daných situací a „vymýšlet“ obraz dopředu. A když už vím, co chci zachytit, pak je to následně jen o fázi čekání, kdy nastane ten správný okamžik souznění fikce a reality.“

Může mít fotograf, který má sociální cítění, viděl tolik osudů a lidské bolesti, pocit zadostiučinění ze své práce?

„Víte, mohu fotografovat i několik let, setkávat se s lidmi bez domova, navštěvovat squaty, azylové domy, sociální byty, ale pokud neudělám výstavu a na problematiku tímto způsobem neupozorním, nikomu tím neprospěji. Problém je třeba v první řadě zviditelnit. Nikdy jsem nefotografoval „l’art pour l’art“ (umění pro umění), vždy jsem chtěl zároveň pomoct lidem, poukázat na ty, kteří jsou společností opomíjeni nebo nedostatečně pochopeni.“

Zažil jste třeba momenty frustrace, kdy jste nemohl zmáčknout spoušť fotoaparátu?

„Frustrace se snažím vyvarovat. Kdybych podlehl psychickému tlaku, beznaději, nemohu nic vyfotografovat. To se mi stalo jednou v Olomouci, když jsem po letech našel lidi, které jsem kdysi foténkoval, v tak katastrofálním stavu, že jsem nebyl schopen pokračovat. Musím vidět i tu naději, smysl své práce, bez ní nemohu pracovat. To je směr i těch vytvořených cyklů, aby dávaly naději a zároveň přispívaly k řešení otázky těch, kteří se ocitli vlivem nejrůznějších příčin a handicapů na okraji společnosti.“

(di)