Rekordy handicapovaných hrdinů 2024 – vítězové kategorie

Hrdinové handicapu

Osud si s ním nepěkně zahrál, ale nevzdal se a dál se věnuje sportu. Kopřivničan Tomáš Vrzal, původem z Rožnova pod Radhoštěm, jezdil závodně na kole a cizí mu nebyl ani jakýkoliv jiný sport. Při tréninku mu však řidička automobilu nedala přednost a způsobila mu velmi vážná zranění s doživotními následky. Upoután na invalidní vozík se tak musel vzdát své milované cyklistiky. Trvalo několik let, než začal přemýšlet o tom, že by zkusil nějaký sport nebo vůbec cokoliv. Ale nevzdal se a začal se věnovat lukostřelbě. A úspěchy se dostavily.

Na mistrovství světa v Dubaji v únoru 2022 obsadil 9. místo, na mistrovství Evropy v Římě 8. místo. V Novém městě nad Metují na mistrovství republiky bral stříbrnou medaili, stejně jako na halovém mistrovství republiky v Plzni. V obou případech mu prvenství uteklo o bod. Za tyto úspěchy byl v Kopřivnici oceněn titulem Sportovec roku 2022 v jednotlivcích.

Bez nadsázky lze říci, že všestranná sportovkyně ostravského Čtyřlístku – centra pro osoby se zdravotním postižením – KARLA FOLTOVÁ, má za sebou velmi úspěšný rok. Loni v červnu se v Berlíně zúčastnila Světových letních her Speciálních olympiád – největší světové sportovní události, zahrnující všechny sporty, jež se poprvé uskutečnila v Německu. Speciální olympiády jsou součástí světového olympijského hnutí a již více než padesát let se zaměřují na sportovce s mentálním postižením. Hostitelské město Berlín přivítalo 7000 sportovců ze všech zemí světa, kteří se utkali ve 26 sportech.

Zkušená stolní tenistka Karla Foltová nakonec podlehla v boji o zlatou medaili, ale i tak si domů odvážela cenné stříbro a mnoho krásných zážitků z berlínské olympiády.

Nevíme, do jaké míry by Jan Polhoš souhlasil s tím, že je dítětem Štěstěny, ale při jeho povaze by se patrně tomuto označení nebránil. I když Honzův start do života nebyl právě nejšťastnější, postupem času se přece jen karta obrátila a v posledních pár letech mu štěstí opravdu přeje. Není to však dílo náhody, ale především vlastní houževnatosti a cílevědomosti, díky níž se Honza dokáže přenášet jak přes svůj mentální hendikep. Sudičky mu totiž hned po narození vložily do kolébky takové vlastnosti, jako jsou houževnatost a cílevědomost a těch se Honza drží.

Jeho start do života nebyl vůbec lehký. Honzíka v jeho čtyřech „odložila“ babička do jednoho z domovů tehdejšího Ústavu sociální péče pro mentálně postižené – dnes Čtyřlístku – centra pro osoby se zdravotním postižením Ostrava, aby se zbytkem své rozvětvené rodiny odletěla do Kanady za „lepším životem“. Sporadické kontakty pomocí telefonu či korespondence po čase ustaly, a tak si Honza s přibývajícím věkem musel zvyknout na skutečnost, že jeho „rodinou“ se stali pracovníci domova.

Mimo jiné pravidelně trénuje s fotbalisty Čtyřlístku ze sportovního klubu SK Medvědi a účastní se i četných lehkoatletických soutěží, odkud se téměř nikdy nevrací bez medailí. Loni se Honza také podíval poprvé do zahraničí – do Berlína, kam odjel jako člen českého fotbalového reprezentačního týmu Světových letních her Speciálních olympiád, odkud si přivezl stříbrnou medaili, což je zatím nejvyšší meta, jaké se mu dosud jako fotbalistovi podařilo dosáhnout.