Kahlil Gibran: O radosti a žalu

Potom jedna žena řekla, Promluv k nám o radosti a žalu.

A on odpověděl:

Vaše radost je váš neskrývaný žal.

A táž studna, z níž pochází váš smích, bývá často naplněna vašimi slzami.

Jak jinak by to mohlo být?

Čím hlouběji se žal zarývá do vašeho bytí, tím větší radost můžete pocítit.

Není to snad tak, že džbán, v němž je vaše víno, je tentýž džbán, jaký byl vypálen v hrnčířově peci?

A není to tak, že flétna, jež zklidňuje vašeho ducha, je totéž dřevo, do něhož byly vyřezány dírky nožem? Cítíte-li radost, pohlédněte do hlubin svého srdce a zjistíte, že právě to, co vám způsobuje žal, vám poskytuje i radost.

Cítíte-li žal, pohlédněte znovu do svého srdce a uvidíte, že vpravdě pláčete pro to, co bylo vaší radostí.

Někteří z vás říkají, „Radost je větší nežli žal“, a jiní zas říkají, „Ne, žal je větší.“

Ale já vám pravím, že je nemůžete od sebe oddělovat.

Společně přicházejí, a když si jeden z nich sedne s vámi ke stolu, pak si buďte vědomi toho, že druhý spí pod vaší postelí.

Skutečně se pohybujete jako váhy mezi svým žalem a svou radostí.

Pouze tehdy, jste-li prázdní, dosáhnete klidu a vyrovnanosti.

Když vás strážce pokladu vyzdvihne, abyste vyvážili jeho zlato a stříbro, pak bude vaše radost, nebo váš žal, stoupat, nebo klesat.

O rozumu a vášni

A opět promluvila kněžka a řekla, Mluv nyní o rozumu a vášni.

A on odpověděl těmito slovy:

Vaše duše je častokráte bitevním polem, na kterém váš rozum a úsudek vedou válku proti vaši vášni a zálibám.

Kdybych mohl nastolit mír ve vaší duši, pak bych musel přeměnit neshodu a nepřátelství těchto jevů v jednotu a harmonický soulad.

Ale jak mohu, pokud se vy sami nerozhodnete pro mír a nezačnete milovat všechny části sebe samých?

Váš rozum a vaše vášeň jsou kormidlem a plachtou vaší, po moři se plavící, duše.

Kdyby se roztrhla plachta, nebo kdyby se zlomilo kormidlo, nezbývá vám než se zmítat na vlnách, vlečeni proudem, neboť jinak budete staženi do mrtvého bodu uprostřed moří.

Neboť rozum, vládnoucí sám, je silou omezující; a vášeň, jsouc samotná, je plamen, jenž hoří, až pohltí sám sebe.

Nechte proto svou duši, aby vynesla váš rozum do výšin vášně, ať může zazpívat;

a nechte ji, aby rozum řídil vaši vášeň, ať vaše vášeň prožívá své každodenní vzkříšení a jako fénix se vznese nad vlastním popelem.

Rád bych, abyste zvažovali své úsudky a své záliby, jako by to byli dva milovaní hosté ve vašem domě.

Jistě byste nedávali přednost jednomu hostu před druhým; neboť ten, kdo se více věnuje jednomu, ztrácí lásku a víru obou.

Uprostřed hor, když sedíte v chladném stínu bílých topolů a sdílíte společně klid a vážnost vzdálených polí a luk – tehdy nechte své srdce v tichosti říci, „Bůh odpočívá v rozumu.“

A když přijde bouře a mocný vítr otřásá lesem a hromy a blesky ukazují vznešenost nebe – tehdy nechte své srdce s úctou říci, „Bůh se pohybuje ve vášni.“

A jakmile jste dechem v nebeské klenbě Boha a listem v božím lese, pak i vy můžete odpočívat v rozumu a pohybovat se ve vášni.

O bolesti

A promluvila jedna žena a řekla, Hovoř o bolesti.

A on pravil:

Vaše bolest je rozlomením ulity, v níž se skrývá vaše pochopení.

Tak jako se musí rozlomit jádro ovoce, aby se jeho srdce mohlo vystavit slunci, tak i vy musíte poznat bolest.

A bude-li vaše srdce v úžasu pozorovat každodenní zázraky života, stane se vaše bolest stejně úžasná jako vaše radost;

a měli byste vnímat různá období svého srdce, právě tak, jako vnímáte a přijímáte roční období přecházející přes vaše pole.

A měli byste s klidem pozorovat zimy svého zármutku.

Mnohé své bolesti jste si zvolili vy sami.

Je to hořký lektvar, s jehož pomocí lékař, skrývající se uvnitř vás, léčí vaše nemocné já.

Důvěřujte proto tomuto lékaři a pijte jeho lék v tichosti a poklidu.

Neboť jeho ruka, ač je těžká a tvrdá, je vedena něžnou rukou Nespatřeného.

A pohár, jenž přináší, ačkoliv spaluje vaše rty, byl vykroužen z hlíny, kterou Hrnčíř zvlhčil svými vlastními posvátnými slzami.

A stejně jako každý z vás stojí sám v božském poznání, tak je každý z vás sám i v poznávání Boha a ve svém pochopení a vnímání země.

Napsat komentář