Cévy umělé, ale jako živé

Velmi nadějnou novinkou je výroba umělých cév na bázi gelu s fibroblasty (to jsou buňky pojivových tkání, jež produkují kolagen). Tento gel nejprve stráví pět týdnů v bioreaktoru, kde buňky vytvoří matrici pro budoucí cévy. Poté je implantát uskladněn a připraven pro operaci.

Nový typ umělých cév by mohl přinést revoluci v chirurgických zákrocích především u dětí. V současné době totiž dětští pacienti potřebují až pět operací za sebou, během nichž jim lékaři postupně nahrazují implantované tkáně za větší. S nově objevenými cévami, které mohou růst během dalšího života pacienta, tyto operace už nebudou nutné. Unikátní technologie se osvědčila na experimentech s ovcemi, ovšem cesta přes klinické testy do operačních sálů potrvá patrně ještě několik let.

Umělá céva

Nepříjemné překvapení v genetickém kódu

V roce 2012 vznikla na Kalifornské univerzitě v Berkeley technika CRISPR, která umožňuje změny genetického kódu – nabízí jednoduchý a poměrně laciný způsob pro přesný zásah do dědičné informace. V laboratoři například spolehlivě hubí bakterie odolné vůči antibiotikům, a přitom ponechává na pokoji „hodné“ bakterie žijící v organismu. Zároveň otevírá zcela nové možnosti i pro boj s virem HIV, nebo s vysokými hladinami cholesterolu v krvi. Po celém světě testují lékaři tuto technologii v klinických zkouškách. Ovšem jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, podle které je CRISPR překvapivě nespolehlivý. Hrozí snad závažné vedlejší účinky? Nová studie týmu vedeného Vinitem Mahajanem z Kolumbijské univerzity naznačuje, že tato pravděpodobnost může být nepříjemně vysoká.

Mahajan využil záznamy pokusů, ve kterých vědci z jeho univerzity nasadili techniku CRISPR k léčbě dědičné slepoty u laboratorních myší. Cílený zásah do dědičné informace napravil poškozený gen a pokusným zvířatům zachránil zrak. Když se pak ale vědci podívali na dědičnou informaci, našli v ní desetkrát více necílových zásahů, než čekali (přestože myši nevykazovaly žádné zdravotní problémy). Zpráva o takové nepřesnosti znepokojila nejen vědce a lékaře, reagovaly na ni i burzovní trhy – akcie biotechnologických firem, které ve svých plánech spoléhají na techniku CRISPR, ztratily na hodnotě až 15 procent.

Ilustrační snímek

Lze si za peníze koupit štěstí?

Nová studie vědců z University College London odhalila, že lidé mají z nepoctivě vydělaných peněz menší uspokojení než z těch získaných poctivě. Sporně získané finance totiž vyvolávají slabší reakci v mozku, než řádně vydělané peníze. Aspoň u většiny lidí.

Experiment ale rovněž zjistil, že existují osoby, které těšilo, že profitují na úkor jiných lidí.

Autoři práce dokázali zjednodušit celý složitý problém do jediné otázky: „Chtěli byste dostávat zaplaceno za to, že budete dostávat elektrické šoky, anebo byste měli dostat zaplaceno za to, že tyto elektrošoky za vás dostane někdo jiný?“ Otázka byla položena 56 párům lidí, kteří byli náhodně vybráni do rolí rozhodujícího nebo příjemce.

Úkolem rozhodujícího bylo zvolit mezi dvěma možnostmi, z nichž každá spočívala v nějakém počtu elektrošoků a odměn za ně – například měl zvolit, zda chce spíše 10 šoků za 10 liber nebo 20 elektrošoků za 11 liber.

„Mohli jsme měřit, kolik peněz v odměně bylo zapotřebí, aby to účastníky přimělo zasáhnout proudem druhého člověka nebo je samotné,“ uvedli vědci. Rozdíl mezi částkami nebyl velký – pouhých 17 pencí. Lidé tedy nechtěli svého protivníka zbytečně trápit, odměna byla podobně velká za trýznění sebe sama i druhého.

To se však netýkalo třetiny zúčastněných, kteří na první pohled jednali jinak – šetřili sami sebe a o to více trestali proudem ostatní.

Pokroková náhrada meziobratlové ploténky

Nový titanový implantát vyvinul primář Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Lumír Hrabálek. Implantát umožní šetrnější postup při zavádění náhrady meziobratlové ploténky a přinese pacientům rychlejší úlevu od bolesti.

Do meziobratlového prostoru dosud neurochirurgové vkládali místo původní ploténky implantát vyrobený z termoplastického materiálu. „Je to umělá hmota, která mírně pruží, je měkká, dobře se obrábí a její výroba je relativně levná. Pro požadovanou stabilitu a následné zhojení však není ideální,“ uvádí primář Hrabálek.

Přednost nového titanového implantátu s integrovanou dlahou, nazvaného LUMIR XLIF CAGE, spočívá zejména v lepších funkčních parametrech a použitém materiálu. Slitina titanu, aluminia a vanadu je dobře tolerovaná lidským organismem. Neurochirurg Hrabálek má s tímto materiálem dobrou zkušenost i z jiných operačních postupů. „Vykazuje tzv. primární stabilitu – lépe se „zakousne“ a drží hned od okamžiku zavedení,“ dodává. „Vlivem degenerativního onemocnění se prostor pro ploténku často sníží, sesedne. Jeho zpětný návrat do původní výšky umožní to, že je implantát schopný roztažení. Snížený prostor lze takto roztáhnout na původní rozměr.“

Ilustrační snímek z operačního sálu.

Dá se ukrást heslo přímo z mozku?

Vědci z University of Alabama dokázali, že jsou schopni číst PIN kódy a jiná hesla přímo z lidského mozku. Povedlo se jim to na základě testování přenosných elektroencefalografů (EEG). Čelenka s EEG je čím dál tím více populární mezi hráči, kteří mohou pomocí mozkové aktivity ovládat své postavy ve hrách. Důležité ale je, že tato souprava sleduje aktivitu mozku i ve chvíli, kdy hráči nehrají. Výzkumníci zjistili, že pokud si i v době pauzy na sobě nechají EEG, mohou hackeři zjistit jejich PIN kódy a další hesla.

Bylo testováno dvanáct lidí. S čelenkou s EEG měli psát na počítači náhodné PIN kódy složené pouze z čísel a různá hesla. Během pokusu se jim vědci snažili „odezírat z hlavy“ pomocí samoučícího se algoritmu. Programu trvalo 200 písmen, než dokázal předvídat ty další. PIN byl schopen odhadnout s úspěšností 43,4 procent a v šestimístném hesle se nemýlil v 37,3 procentech.

„Tato nová zařízení představují obrovské příležitosti pro každodenní uživatele. Mohly by ale představovat i výrazné ohrožení bezpečnosti a soukromí, protože společnosti budou dále pracovat na vývoji ještě pokročilejších technologií na rozhraní mozku a počítače,“ uvedl profesor Nitesh Saxena, jeden z autorů studie. „Hacker by mohl tréninkové kroky udělat předem, aby byl jeho program co nejúčinnější. Například tím, že by pronikl do nějaké hry, v níž by člověk po odpauzování musel zadat nějakou kombinaci písmen. Dnes ještě neexistují přístroje, které by dokázaly zachytit mozkové vlny na dálku, ale tato technologie se rychle zlepšuje,“ dodal.