Prastará moudrost

Už v nejstarší památce staroindického písemnictví, v Rgvédě z doby před třemi tisíciletími, najdeme strofy, které se obsahově vymykají z rámce obvyklých hymnů, oslav a modliteb védských sbírek.

Had skrývá jed ve svých zubech,

v hlavě chovají jed vosy,

škorpión má jed v ocase,

zlý jej v celém těle nosí.

Věda, jež pýchu zahání,

v hlupákovi ji vyvolává –

jak světlo, které vidět dá,

sovám jen slepotu dává.

Lakomce získáš si penězi,

pokorou hrubce, který se zlostí,

hlupáka třeba i planými řečmi,

moudrého jedině pravdivostí.

Ohni ubráníš se vodou,

slunci zase slunečníkem,

zuřivému slonu hákem,

krávě nebo oslu křikem,

na nemoc jsou různé léky,

proti jedu zaříkání.

Na všechno se něco najde –

na hloupost lék není k mání.

Hada, krále, tygra, starce,

dítě, psa či hlupáka

že bych měl kdy budit, spí-li?

To mě věru neláká.

Říkáme ji slabá žena,

sami málo síly máme:

pohledem na břímě ňader

div že k zemi neklesáme

a pro tíži jejích hýždí

naše nohy váznou v chůzi.

Divná věc, jak nám to vadí,

postiženi čím jsou druzí!

Je to přítel nebo není?

Jediná věc platí tady –

to, jak onen člověk mluví

o tobě za tvými zády.

Než skončíš, cos udělat chtěl,

smrt ti možná plány zhatí.

Už v mládí se věnuj ctnosti,

nežli smrt ti život zkrátí.

Srdce, ducha i své smysly

ovládej vždy v žití celém.

Sám sobě jsi přítelem přec,

sám sobě i nepřítelem.

Raději zemřít, na mou věru,

než nadobro ztratit čest.

Vždyť smrt bolí jenom chvilku,

ztráta cti však navždy jest.

Pravda je mi matkou, moudrost otcem je mi,

bratrem ctnost a sestrou soucit s lidmi všemi,

trpělivost synem, žena je mi mírem.

Jen šest příbuzných mám v tomto světě širém.

Ze sanskrtských originálů vybral a přeložil PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc.,