100 let napříč generacemi
Knihovna s oceněním Standard Handicap friendly
Mimořádně průkopnický byl Knihovnický zákon z roku 1919, podle něhož měla každá obec povinnost zřídit veřejnou knihovnu, najít pro ni prostory a z vlastního rozpočtu i prostředky. A díky tomuto sto let existujícímu zákonu vnikla také Knihovna města Ostravy (KMO), jejíž sté výročí vzniku se bude slavit za dva roky.
Tato významná instituce je v rámci ČR třetí největší městská knihovna. Nabízí svým čtenářům fond, který obsahuje z největší části knihy, ale také hudebniny a zvukové a elektronické nosiče, to vše v počtu téměř 700 000 knihovních jednotek. Má 33 000 registrovaných uživatelů, kteří s jedním průkazem mohou navštěvovat ústřední knihovnu, nebo kteroukoli z 27 poboček na území města Ostravy, propojených jedním systémem.
Mgr. Pavlína Kijová, zástupkyně ředitelky: „KMO získala řadu ocenění, např. první místo v prestižní celorepublikové soutěži Městská knihovna roku 2010 nebo loni Cenu Ministerstva kuktury ČR Knihovna roku 2018 v kategorii Významný počin roku za dlouhodobé poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb. Bylo to zejména za vedení klubové činnosti, jako významného sociálního a socializačního prvku napříč všemi generacemi. Každoročně se rovněž zapojujeme do projektů vyhlašovaných městem Ostrava, letos je to aktuálně SametOVA!!! 1989-2019, s programem pro děti i dospělé BO samet 1989 na téma Sametové revoluce. Veřejností i zřizovatelem je také velmi oceňovaný projekt Paměť Ostravy, který sbírá vzpomínky na život v Ostravě a soustřeďuje je už do dvou sborníků, jež si lze v naší knihovně vypůjčit.“
Máte program i pro handicapované lidi?
„V roce 2015 získala KMO ocenění Standard Handicap friendly pro osoby se zrakovým postižením a ve všech svých službách se snaží přistupovat ke svým uživatelům pokud možno bez bariér. Všechny důležité informace o tom, co KMO nabízí handicapovaným, jsou soustředěny na webové stránce: kmoprohandicap.cz.“
Jak jste se Vy sama dostala ke knihovnictví – co vám tato práce dává a co bere?
„Jako dítě jsem hodně četla, bez knížek jsem si nedovedla život představit, proto má volba Střední knihovnické školy v Brně mé rodiče vůbec nepřekvapila. První místo, do kterého jsem nastoupila po maturitě, bylo oddělení pro děti a mládež v Knihovně města Ostravy a té už jsem zůstala věrná. Při práci jsem vystudovala i obor knihovnictví na Karlově univerzitě v Praze. Co mi tato práce dává? Je toho hodně – samozřejmě uspokojení z toho, že jsem v denním kontaktu s knihami, s lidmi, se skvělými kolegyněmi a kolegy. Jsem ráda, že můžu dělat to, co mě baví a jsem na svou práci hrdá. A že by mi něco i brala, to ani neumím specifikovat – jedině léta?“ (úsměv).
Které knihy byly ve Vašem životě nejdůležitější?
„Knihy jsou i díky mé profesi neodmyslitelnou součástí mého života. Je přece krásné, že při čtení se člověk může až nahlas smát, nebo naopak brečet, zažije spoustu emocí, dozví se nové informace. Nemůžu sice říct, které knihy pro mě byly nejdůležitější, ale mám dvě takové, které na mě v určité části mého života udělaly veliký dojem a silně mi utkvěly v paměti: Waltariho Egypťan Sinuhet a Sophiina volba od Styrona.“
Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi – platí toto přísloví i v současné době, kdy zvlášť mladá generace čte nejvíce smsky a facebooky? A jak se to promítá do mateřského jazyka?
„Já bych současnou mladou generaci úplně nezatracovala. I mezi nimi je mnoho vášnivých čtenářů. Jen mají mnohem víc lákadel, které je od čtení odpoutávají. Je to škoda, protože každé dítě, které čte, má proti svým vrstevníkům „nečtenářům“ výrazné výhody – ve slovní zásobě, ve vnímání informací, zlepšení paměti, apod. A mé kolegyně z dětských oddělení potvrzují, že dítě, které pravidelně čte, dokáží po pár větách celkem jednoznačně určit.“
Poslední otázka: jakou má podle Vás kniha budoucnost?
„Já si samozřejmě přeji, ať co nejdelší. Protože nebude-li kniha, nebudou ani knihovny. Navzdory některým černým scénářům věřím, že něco, co už je na světě od starověkých civilizací, jen tak lehce nezanikne.“
(di)
