Nemožné je Boží specialista

Jmenuji se Ondřej Mach a je mi 23 let. Mám za sebou mnoho „pádů“, ale i úspěchů. I tak se snažím brát život s humorem. Po delším rozmýšlení jsem se rozhodl poodhalit život člověka na vozíku a dát tak možnost „choďákům“ nahlédnout do našeho světa. Do světa, který všichni chodící lidé přehlížejí, ale já ho žiji. Je to zajímavý svět a já doufám, že se Vám bude líbit.

Jeho celé jméno, včetně křestního a biřmovacích zní Ondřej Jan Václav Bernadette Mach. V době kdy poznal Řád maltézských rytířů, se rozhodl začlenit motto Řádu do svého života a „Ochrana víry a pomoc potřebným“ se pro něho stalo skutečným životním posláním.

Od narození má těžké tělesné a zdravotní postižení a od malička se pohybuje na invalidním vozíku. Založil a provozuje vlastní webové stránky, na kterých chce všem (nejen mladým) lidem ukázat, že i člověk na vozíku může prožít život plnohodnotným způsobem a především podle vlastních představ a potřeb.

Svým životním příběhem motivuje všechny „zdravé a chodící“ ve svém okolí, ale také inspiruje a dodává odvahu všem, kdo s ním na internetu, často i daleko v zahraničí, sdílejí jeho aktivity. Mimo to pořádá různé besedy a přednášky, na kterých se snaží přiblížit život člověka na vozíku. Svým životním příběhem nabízí čtenářům a posluchačům úplně jiný pohled na vozíčkáře. Jeho životní filozofií je žít život na plný plyn, jeho heslem pak „Nemožné je Boží specialita“.

Předává optimismus a elán

Ondra trpí vzácným onemocněním s diagnózou Robertsonův syndrom, které postihuje svalovou i kosterní soustavu. Vyznačuje se prenatálním zpomalením a narušením buněčného dělení, které vede k deformacím rukou a nohou. Je trvale upoután na elektrický invalidní vozík, který sám ovládá. Žije v Pardubicích a je plnohodnotným členem rodiny Machových. Nežije však se svými biologickými rodiči, pan a paní Machovi jsou pěstouny, kteří si Ondru jako dvouletého vzali z kojeneckého ústavu a od té doby ho vychovávají. I přes těžké zdravotní postižení mu dali péči a lásku, stejně jako svým dvěma vlastním dcerám a starají se o něj jako o vlastního. Díky jistotám a zázemí pěstounské rodiny se z Ondry stal úspěšný mladý člověk. I když je na invalidním vozíku, dokáže být samostatný a zvládne se postarat sám o sebe. Dokáže být velmi aktivní, optimistickým přístupem k životu je příkladem nejen pro své vrstevníky. I přes spoustu úspěchů zažil i mnoho pádů, popral se šikanou na střední škole, zvládá překonat mnohé předsudky, které vnímá nejen ve svém nejbližším okolí a od všech, kteří mají jakoukoliv morální zábranu přijmout ho takového, jaký je. Ve všem co Ondra dělá, je možné vnímat lásku k životu a životní energii, svým přístupem dokáže nejen motivovat, ale hlavně předat optimismus, elán a nadšení pro dobrou věc. Rád se pouští do nových výzev a především mu nevadí „sdílet svůj život“ a podělit se o něj s ostatními.

V poslední době je pro Ondřeje jedním z největších úspěchů získání řidičského oprávnění. Nejenže se naučil řídit speciálně upravený automobil, ale sám si i zorganizoval sbírku, aby si mohl dodávku koupit. V loňském roce si k řidičskému průkazu skupiny B dodělal také skupinu E na přívěsy do 3,5t. Díky tomu tak může řídit jízdní soupravu o celkové váze až 7t-3,5t osobní automobil a až 3,5t přívěs.

Rozšířené obzory s pětimetrovou dodávkou

Ondra má vrozenou vývojovou vadu horních i dolních končetin, pohybuje se s pomocí vozíku, ruce má velmi krátké a nohy otočené špičkami dozadu. Při prvním setkání s tímto mladým mužem leckoho napadne, že auto řídit s takovým handicapem nezvládne.

„Na začátku jsem tomu nevěřil,“ říká Ondřejův otec Pavel Mach a dodává: „Dokonce jsem před zkouškami v autoškole vyhledal instruktora a žádal jsem ho, aby Ondrovi řidičák nedával. Měli jsme o něj s manželkou strach, neuměli jsme si představit, že bude jezdit sám autem, bez asistenta či bez nás.“

Instruktor však vystrašenému otci odpověděl, že by se sám na sebe nemohl do konce života podívat do zrcadla. Ondra totiž auto zvládal v autoškole bez závažných problémů. Jeho vozidlo jen potřebovalo speciální úpravu zcela na míru.

Student Pardubické univerzity najíždí do svého Mercedesu Vito přes dveře nákladového prostoru po plošině. Vozík si poté pohyby po kolenou a často i s pomocí zubů ukotví tak, aby při jízdě nejezdil po podlaze auta. Přemístí se ke své otočné řidičské sedačce. Tu si posune hodně dopředu, aby jeho krátké ruce dosáhly na volant.

Ke slovu pak přichází speciální pákové ovládání plynu a brzdy. Ondřej je ovládá svou pravou nohou, která na to sice nevypadá, ale je plná sil. Když kolenem tlačí nahoru, brzdí. Nohou pak páku za jízdy přizvedává, čímž stlačuje plynový pedál.

Více než hodinu bez doprovodu Ondřej nezvládne, s řízením auta však jeho omezení nesouvisí. Na delší cesty proto nevyráží sám. Kratší trasy, například po Pardubicích a okolí, z domova do školy a zpátky, jezdí sólo.

Za volantem už ujel přes šest tisíc kilometrů, jeho osobním rekordem je 650 kilometrů v jednom dni. „Na podzim bylo hezky, udělali jsme si výlet. Z Pardubic jsme to vzali přes Žďár nad Sázavou do Brna, potom po dálnici do Prahy a domů,“ popisuje Ondřej Mach. Spolu s kamarády z univerzity chtějí po složení bakalářských zkoušek vyrazit na týdenní nebo ještě delší cestu po zemích sousedících s Českem.

Zkušenosti s řízením dopravy nabírá už nyní během studia, a sice na trochu překvapivém místě: s organizací dopravy při najíždění na „plac“ pravidelně pomáhá cirkusům. Až v Pardubicích uvidíte kamiony se znakem některého z cirkusů, které z vozíčku navádí mladý muž v oranžové vestě, půjde patrně o Ondřeje Macha.

Pobaveně Ondra podle vlastních slov vstupuje do diskusí, kdy si lidé stěžují na složité parkování svého auta. Mluví přitom třeba o „malé fabii“. Ondra totiž nemá problémy zaparkovat svou pět metrů dlouhou dodávku. Rád se přitom svými řidičského dovednostmi pochlubí. Na svých internetových stránkách (www.ondra-mach-handicap.cz) uveřejňuje videa, která natáčí při řízení. Kamerou připevněnou na hlavě.

V autě si užívá i moderní technologie. Jeho mercedesu nechybí parkovací kamera, naopak by uvítal ovládání rádia na volantu. Na své vozidlo si nechal namontovat oranžové majáky – to aby řidiče upozornil na to, že bude vystupovat a automaticky se otevřou dveře zavazadlového prostoru, kterými najíždí dovnitř a ven. Oranžová světla zapíná i za jízdy ve městě nebo v horské oblasti s mnoha zatáčkami. Ostatní šoféry tímto způsobem upozorní, že pojede pomaleji, než jsou zvyklí, a prosí je o ohleduplnost.

Petr Buček

Celková cena úprav pro vozidlo Ondřeje Macha se pohybovala okolo 300 tisíc korun. Přestavba trvala s přestávkami asi dva měsíce. „Největší díl na výsledku má však samotný Ondra, který díky své ctižádosti a touze po svobodném pohybu dosáhl svého. Během montáže se nad každým detailem pozastavoval, ptal se a představoval vlastní návrhy,“ konstatuje František Malina z firmy Hurt.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *