Kategorie Pečující v handicapu, vítěz: Denní stacionář Nesa

Neso, děkujeme, že existujete

Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznáván a milován takový, jaký je.“ (Michele Pascale Duriezová)

Takové je motto denního stacionáře Nesa, zařízení Oblastní charity Žďár nad Sázavou, kde poskytují služby lidem s postižením z Velkého Meziříčí a okolí. Prostřednictvím těchto služeb podporují jak rozvoj lidí s postižením, jejich začlenění do společnosti, tak i rodiny, ve kterých žijí. V nominaci na ocenění denního stacionáře Nesa se za maminky vyjádřily Jana Sobotková a Markéta Zadražilová:

„Jsme maminky kluků s kombinovaným postižením. Jako pro každého rodiče jsou i pro nás naši kluci naprosto nejkrásnější lidské bytosti. Víme však, že cizí lidé to vidí jinak. Vnímají je jako dospělé velké chlapy, kteří nekomunikují standardním způsobem a jejichž chování je naprosto mimo společenské normy. Přesto se snažíme je začlenit do společnosti podobně handicapovaných lidí, a nabídnout jim, aby jejich život byl barevný a veselý a aby pobývali mezi těmi, kteří je respektují. Tyto služby poskytují stacionáře pro osoby s kombinovaným postižením. Je jich několik a všechny dodržují standarty sociálních služeb, všechny nabízejí profesionalitu, péči… Ale není stacionář, jako stacionář. Někdy se to povede a podaří se seskupit takové společenství lidí, pro které se stane péče o handicapované klienty srdeční záležitostí. A právě takové seskupení jsme objevily v zařízení Charity Ždár nad Sázavou s pracovištěm ve Velkém Meziřící. Zde se nám dostalo laskavého přijetí, vlídného zacházení, prostředí plného dobré energie a sledovaly jsme v úžasu, jak se našim nestandardním synům dostává nadstandardní péče. Pracovníci se snaží naše kluky nejen naučit různým dovednostem, ale pohlížejí na ně s tou bonusovou mateřskou okouzleností a pochopením pro jejich výjimečnost. Nad tím vším bdí báječná ředitelka Mgr. Ing. Alena Poulová – ovšem ocenění si zaslouží každý jednotlivý zaměstnanec tohoto zařízení. Ke každému klientovi zde přistupují naprosto individuálně, pozorují ho a bedlivě si všímají, co jednotlivý člověk dělá. To pak přesně popíší ve zprávě, nad kterou se společně s rodiči jednou za rok sejdou při plánování nad tím, co by se v příštím roce jejich syn či dcera mohl ještě naučit, a jaké dovednosti by si mohl (a) osvojit. Stacionář je určený pro klienty s kombinovaným postižením ve věku od 4 do 55 let. Jako jiná zařízení tohoto typu zde poskytují terapeutické dílny, výlety na bowling, squash, do solné jeskyně, rehabilitaci atd., ale navíc nabízí přidanou hodnotu. Díky lidem, kteří v něm pracují, dávají nám, rodičům, pocit, že naše děti jsou báječné lidské bytosti, které si zaslouží být milovány i mimo okruh své rodiny. Neso, děkujeme, že existujete.“

A jak toto ocenění přijali v Nese? „Velmi si tohoto tzv. rekordu vážíme. Pro nás asi nemůže být vyšší ocenění než přímo od těch, pro které tu jsme. Pro celý tým je toto ocenění i velkým povzbuzením do další práce,“ uvedla Alena Poulová, vedoucí Nesy. „Také účast na samotném vyhlášení byla i pro nás velmi obohacující a inspirativní. Měli jsme příležitost slyšet až neuvěřitelné příběhy lidí a celých rodin, pro které se postižení stalo životní výzvou.“

Vedoucí Nesy Aleně Poulové (uprostřed) a její kolegyni Janě Brabcové předal ocenění náměstek hejtmana MSK Jiří Navrátil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *