Denně protočit motor a zaměstnat hlavu

Josef Procházka je vozíčkářem, ale i prezidentem pétanqueového klubu (kterému soupeři s respektem říkají „Zelená lavina“), autorem erotických povídek a Senzačním seniorem roku 2014. Čtyřiasedmdesátiletý Josef Procházka každým dnem dokazuje, že i podzim života se dá prožívat aktivně a s humorem.

Čemu jste se věnoval před tím, než jste šel do důchodu?

„Já to měl jednoduchý, v roce 1999 mi bylo padesát tři. Po havárii na kole se mi zlomila páteř a ochrnul jsem od pasu dolů, tak mě dali do invalidního důchodu. Takže já do důchodu nešel, já jsem se do něj dostal. Jinak jsem se vyučil mechanikem měřící a regulační techniky a pak dělal mechanika ve sklárně. Táta mě dokopal k maturitě, a když jsem končil třetí ročník, tak se uvolnilo místo mistra. Dělal jsem to dvacet let a byl velmi spokojený.“

Byl jste i před úrazem tak akční jako teď?

„Ano. Za mlada jsem dělal atletiku, sprinty. Pak jsem se oženil na vesnici nedaleko Ústí, tam byly krásný kopce a lesy. Měli jsme zahradu, vybudovali skleník i bazén, byl jsem činorodý. Manželka mě vykrmila, tak jsem si řekl, že musím na sobě zapracovat. Chodil jsem běhat do lesa a potkal kluka, co tam běhal za holčinou do sousední vesnice na rande. Skamarádili jsme se, založili atletický oddíl a dokonce jsme dělali i velkou cenu vytrvalců v silničním běhu, která byla zařazena do republikových akcí. Závodily tam stovky lidí z celých Čech, ale i Poláci, východní Němci a jedna Američanka.“

Jaký vliv mělo zranění na váš životní styl?

„Po úrazu na kole jsem byl dva roky v léčebně dlouhodobě nemocných a tam nebylo co dělat. Celý den jsem ležel v posteli, mohl jen koukat na televizi a to tam měli dva nebo tři programy. Proto si nedokážu představit, že bych to od rána do večera dělal i teď. Pak mě ale hodili na vozík a já mohl ven. Byl tam okruh, tak jsem si nechal poslat stopky a pamatuju si, že prvně jsem ten okruh udělal za tři minuty a pak jsem ten okruh udělal za minutu čtyřicet.“

Během svého pobytu v nemocnici začal věnovat také literární tvorbě…

„Začal jsem tehdy psát básničky a povídky. Ono i v těch nemocnicích, když jsou lidé na umření, se dá zažít sranda, jen to musíte vidět. Já to viděl a hodil jsem to na papír. A když jsem měl těch povídek přes dvě stě, řekl jsem si, že by to chtělo vydat. Než vyšly knížky, povídky mi zveřejnovali i v magazínu pro vozíčkáře Vozka. Psal jsem také erotické povídky, ty jsem si vydal jen sám pro sebe. Inspiroval jsem i moji přítelkyni Jitku, která také píše básničky. Dvakrát byla vyhodnocena na literární soutěži ArtBotič. Kritik jí řekl, že má její tvorba švih a vtip.“

Jak jste se dostal k pétanque ?

„My jsme založili Klub Seniorů Řepy a přišli jsme k tomu jako hluchý k houslím. Naše paní starostka pro seniory zavedla cvičení, kde nám cvičitelka řekla, že se na Kotlářce konají seniorské hry a že prý tam je nordic walking, pétanque a štafeta. Nejprve jsme ani nevěděli, co to je, nakonec jsme to hráli poprvé a skončili třetí. Ale kouleli jsme to jako kuličky. Teď už víme, že se to hází úplně jinak. Bylo to tak v roce 2014. Pak už nám nestačilo hrát ty seniory, tak jsme v roce 2016 založili sportovní klub Pétanque Řepy. Teď už normálně fungujeme a můžeme jít do grantu. Každý rok o něj žádáme Prahu 6, pro kterou děláme Přebor v pétanque dvojic a loni ten turnaj přes šedesát byl největší v ČR.“

Čím vás pétanque tak okouzlil?

„Je to sport, který můžete hrát v každém věku. Ve fotbale jako sedmdesátiletý neporazíte dvacetiletého. V pétanque klidně porazíte svého vnuka i pravnuka. A v tom našem věku, když porazíte někoho mladšího, hodně vás to nabíjí. Když vyhrajete, nebo se vám povede líp hodit, než hodil ten mladý, tak máte takovou radost, je tam ten adrenalin, jsou tam emoce. Je dobře, že lidi tohle zažívají.“

Nakolik jsou podle Vás dnes mladí lidé aktivní?

„Nic moc, spíš jsou líní, je zajímají většinou střílečky na počítači. Jezdím na závody jednou za rok k Letohrádku Hvězda v Praze. Soutěží tam vozíčkáři ve slalomu a v závodu na jeden kilometr. Můžu vám říct, že muži do padesáti tam nejsou, pereme se tam samí dědci. Letos jsem jel kilometr a věděl jsem, že vyhraju – protože jsem byl sám.“

V roce 2014 jste vyhrál Cenu senior roku, tedy Senzační senior…

„Překvapilo mě to. No, tady v Řepích jsme založili klub důchodců vlastně z ničeho, rozjeli jsme se a máme bohatou činnost. Začali jsme dělat pétanque, nordic walking, bowling, soutěžili mezi sebou, snažili se hýbat a ty lidi to bavilo. Do toho jsme ještě zamíchali kulturu, dělali jsme přebory Prahy 17… Také mě velmi překvapilo, že mi dali padesát tisíc. Já jsem všem řekl, že bez klubu bych nebyl nejlepší senior roku, a proto mu dám polovinu sumy. A vůbec, radši bych byl, kdyby vyhrál klub. Porazili nás kluby větší, o které se starají sociální pracovníci. My máme akcí méně, všechny si děláme sami a neděláme to jenom pro sebe, naučili jsme se dělat to i pro druhý. Dáváme tomu tu lásku, zkušenosti, nadšení – v tomhle je velký rozdíl.“

Jaký máte recept na aktivní stáří?

„Dobrá rada pro seniory je, ať se hýbou a jdou do akcí. Protože když se hýbou, nemají čas marodit a přemýšlet o nějakých ptákovinách. Já si pamatuju mého dědu v mým věku, byl sedřený, utahaný, sotva lezl. Já jsem při něm jako Jura. Necítím se vůbec na ta léta. Ale musím pro to něco udělat, hýbu se, dopoledne si jdu zahrát. A když někdy jeden den nesportuju, udělám si úřednický den. Rád hraju na počítači dámu, paní hraje člověče nezlob se, karty a luští křížovky. Takže my si vlastně namáháme tělo a hlavu. Byli jsme na setkání, kde byla paní Zátopková, a ta říkala, že ona denně musí protočit motor a zaměstnat hlavu. A tyhle dvě věci, to duševno a to fyzično ji drží při životě. My podle toho žijeme taky.“

Josef Procházka je mimo jiné autorem knížky „Veselý a převážně i nádherný život na invalidním vozíku“. A jeho kolegové z Klubu uznávají, že je zdatným organizátorem i přirozeným vůdcem, bez kterého „by to prostě nefungovalo“.

Simona Molcsánová

Kdo? Právě Pepa Procházka

Čtyřiasedmdesátiletý senior a paraplegik Pepa Procházka je prezidentem SK Pétanque Řepy, šestého největšího SK Pétanque v celé ČR.

Je nejen velikým propagátorem pétanque napříč všemi generacemi, ale také výborným hráčem. Má licenci, která ho opravňuje startovat i na Mistrovství ČR. Je jediný licencovaný vozíčkář z 992 hráčů z celé ČR. V celostátním žebříčku je aktuálně na 261. místě a to nemá odehraných deset turnajů, které se do žebříčku ČR v každém kalendářním roce započítávají. Ty čtyři chybějící turnaje odehraje v Nymburku, v Lipníku u Benátek a ve Vědomicích u Roudnice.

Letos v březnu na regionálním turnaji dvojic v Ořechu Pepa Procházka (1946) se spoluhráčkou Hanou Koňasovou (1941) porazili ve 2. Kole turnaje v mixu mistry České republiky z roku 2019 a loňské vítěze tohoto populárního turnaje Petra Vavroviče s Kateřinou Froňkovou, oba ročník 1999. Tedy přesně byla dvojice Vavrovič, Froňková o 111 let mladší!

Na deseti setkáních nejen vozíčkářů u Letohrádku Hvězda v Praze 6, který již 38 let pořádá Pražská organizace vozíčkářů, byl Josef Procházka 14x mezi prvními třemi ve slalomu a v jízdě na mechanickém vozíčku na 1 500 m. Při loňském setkání dne 7. 9. 2019 byl ve slalomu vozíčkářů první a vyhrál závod vozíčkářů na mechanickém vozíku na 1 000 m. A to vše ve věku přes sedmdesát let. Navíc v konkurenci 120 seniorů skončil v lukostřelbě na fantastickém druhém místě.

Od roku 2004 píše povídky a básničky. Vyšlo mu již 66 povídek v časopise Vozka (vychází jen 4x ročně). Vyšly mu tři knížky a cca 300 povídek a stovky básniček.

Letos byl oceněn Národní kronikou za dva humorné příběhy z normalizace.

Loni, se spoluhráčkou Hanou Koňasovou a s padesátiletým synem Pavlem byli třetí v celostátním mezigeneračním turnaji Sen senu v pétanque trojic.

Kdo stihne být v jedné osobě funkcionář velmi aktivního Sportovního Klubu Pétanque, hráč, trenér seniorů a mládeže, spisovatel, básník a pohodový druh přítelkyně Jitulky? Je to právě Pepa Procházka.

 

Jitka Kučerová, klubová kolegyně

Popisek k foto 1

Pepa Procházka, jako ředitel turnaje v pétanque dvojic v Přeboru Prahy 6 – Dejvice a Přeboru Prahy 17 – Řepy. Je uprostřed všech 56 účastníků turnaje. Skončil na velmi pěkném šestém místě z 28 dvojic.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *